Alokace části svých finančních prostředků do dluhopisových instrumentů, především do amerických státních dluhopisů a do jiných aktiv se stabilním příjmem představuje základní pilíř moderního investování a tvorby portfolia. Příkladem může být běžné pravidlo, že podíl akcií na celkovém portfoliu by se měl rovnat 100 (120) mínus věk investora, zbytek portfolia by měl být vyplněn dluhopisy. Tedy mladý investor investuje především do akcií a dluhopisy představují 10 – 30% portfolia. Postupem času se zvyšuje podíl dluhopisů na úkor akcií.
Teoreticky lze považovat dluhopisy za velmi stabilní aktivum, pokud abstrahujeme možnost bankrotu věřitele. Investor zaplatí pevnou částku a obdrží pravidelné platby úroků a nakonec se mu vrátí zaplacená jistina. Investor nemusí celkově vydělat velkou sumu, ale zároveň podstupuje menší riziko než například u investování do akcií.
Nutné je si však uvědomit, že většina drobných investorů investuje do dluhopisů pomocí dluhopisových fondů, tedy nikoliv přímo do podkladového aktiva. Průměrný drobný investor není schopen držet množství dluhopisů s rozdílnou dobou splatnosti. Ať z důvodu potřeby velkého kapitálu k investování či z důvodu vyšší nákladové náročnosti. Dluhopisové fondy podobně jako akciové podílové fondy investují do velkého množství podkladových aktiv, jež se vyznačují rozdílnou dobou splatnosti a typu dluhopisu.
Dluhopisy mají nastavené parametry či jmenovitou hodnotu, mohou být tedy obchodovány buď na prémie nebo diskontu pokud se změní úroková sazba a výnos. A pokud má dluhopis pevný roční kupón, tak se musí změnit cena dluhopisu, aby byl dluhopis konkurenceschopný s novými emisemi. Citlivost cen dluhopisů závisí též na době splatnosti dluhopisu. Pokud investor vlastní 30letý dluhopis, bude potencionální zvýšení úrokových sazeb ze 7 % na 9 % znamenat snížení ceny dluhopisu o 11,3 %. Zatímco u dvouletého dluhopisu pokles dosahuje pouze 1,1%.
Pro investory, kteří nakupují jednotlivé dluhopisy, nepředstavuje efekt úrokové míry tak velký problém, jelikož jejich pozice je de facto „tržně uzavřená“. Na rozdíl do investorů, kteří investovali do fondů, které nakupují a prodávají dluhopisy na trhu, výsledkem čehož je cenové a úrokové riziko. Cenové riziko se projevilo v posledních dnech, kdy FED oznámil svůj záměr o sužování EQ. Což způsobilo růst úrokových sazeb a výnosů. Velmi sledovaným ukazatelem se stal desetiletý výnos dluhopisů, který se zvýšil z 2,1% na 2,52%. Ve stejné době tedy ceny dluhopisů a fondů strmě klesly.
Vzhledem k benchmarku, desetiletý výnos, který v současnosti dosahuje 2,5% naproti historického rozmezí 4-6% před recesí, je zde vysoké riziko dlouhodobého negativního vývoje. Z tohoto důvodu není vhodné za nynějších podmínek investovat do dluhopisových fondů. Vystává tedy otázka, kam investovat pokud nechcete mít v portfoliu pouze akcie?
Na tuto otázku není lehká a jednoznačná odpověď. Existuje zde možnost investovat část svých prostředků nikoliv do státních dluhopisů, ale do korporátních dluhopisů, jež vykazují v poslední době lepší výsledky. Nutné je si však uvědomit, že investor postupuje vyšší riziko. Další alternativou je přesun na krátkodobější státní dluhopisy, které jsou méně citlivé na vývoj úrokových sazeb. Existuje zde samozřejmě i možnost investovat do víceletých dluhopisů, avšak s tím je spojen vysoký požadavek na kapitál. Odhaduje se, že na rozmanité portfolio vyžaduje kolem 100 000 USD – 300 000 USD, čímž opravdu nedisponuje drtivá většina drobných investorů.
Autor: Mojmír Boček | www.stox.cz
Britská libra | 0.8015 | 11.00 % |